úterý 17. října 2017

Prázdninové chyby a kiksy

14.6. 2017 // Jaké je to být hitmaker (ZŠ Horní Planá, Horní Planá) 
Po úspěšném (no...) složení všech zkoušek jsem opustil svou olomouckou rezidenci a přesunul jsem se na své letní ledenické sídlo, abych mohl ještě ten samý týden opět do školy. Tentokrát na pozvání Venci, který kdysi také rozjížděl písničkářskou kariéru, na rozdíl ode mne mu ale včas došlo, že tudy cesta nevede a ačkoliv k tomu neměl žádné předpoklady, stal se z něj učitel fyziky, matematiky a hudebky na základní škole.

Když už si byl jistý, že další školní rok bude trávit na jiném vzdělávacím ústavu, rozhodl se zapečetit své působení v Horní Plané mým koncertem a přednáškou o tom, jaké je to být hitmaker. Své žáky na mou návštěvu už delší dobu dopředu připravoval pouštěním mých videí v průběhu výuky a v den mého příjezdu si někteří žáci přišli do matematického kabinetu ověřit, jestli "pan Šrája," jak mi většina z nich říkala, opravdu přijel.


Přijel. Jen z plánovaných čtyř vystoupení absolvoval pouze jedno, protože seznal, že žáci deváté a osmé třídy by jeho vystoupení náležitě neocenili a sedmáci se pro jistotu zdekovali na školní výlet. Šesťáci (a nebo to naopak byli ti sedmáci a na výletě byli šesťáci? A nebo to byla nějaká školní exkurze? Já už nevím...) ale byli spokojení, a to natolik, že jsem rozdal pár podpisů a došlo i na selfiečka.

Když Venca nahlašoval můj výchovný koncert řediteli, došlo samozřejmě i na diskuzi o honoráři. Ředitel byl velmi štědrý, a tak jsem si za své působení vysloužil oběd ve školní jídelně...

19.-23.6. 2017 // Bukersfest (centrum, České Budějovice)
Po dlouhé době jsem měl čas po celou dobu konání budějovického festivalu pouličního umění a jeho organizátoři toho náležitě využili. Po celý týden jsem se tedy stal jejich otrokem a nevědomky zároveň také maskotem festivalu. Tolik skvělých fotek jsem totiž neměl za celou kariéru. Jo a dotáhl jsem to až do reportáže Českého rozhlasu.


 

 

 

  


25.6. 2017 // Osudové hry (Strahov, Praha)
Společenské hry o sud piva v centru Prahy, pořádané Mistrem Hanušem a dalšími výtečníky, je tradiční štace Šmitcového kvartetu. Tradičně jsem se účastnil i herní části a můj tým "Organizátorský tým" tentokrát překvapivě obsadil druhé místo, což je prozatím můj osudovkový vrchol. Možná na tom měl podíl fakt, že vzhledem k našemu nízkému počtu se rozhodlo, že náš tým v každé disciplíně doprovodí i některý z organizátorů, což se podepsalo na názvu našeho týmu i na našem konečném umístění. Vydařil se také následující koncert, který jsem odehrál v duu s Mistrem Hanušem. V jeho závěru jsem se ocitl v takové eufórii, až jsem si při děkovačce vědomě vyskočil na kytaru.

Můj nejzodpovědnější úkol: Šrájo, drž izolepu! PS: neudržel jsem...
Fotografie kompletního Organizátorského týmu
Koncert před teatrálním výskokem na kytáru.
když jsem po dlouhé době (tradičně po delší, než je zdrávo) následně měnil struny, došel jsem ke zjištění, že tento manévr měl za výsledek to, že mi kytara skoro po celé ploše praskla. Naštěstí se nejednalo o nic, co bych nedokázal spravit gafou. I když škarohlídi a zlé jazyky tvrdí, že od té doby kytara vydrží ve stavu blízkém naladěnosti pouze několik minut.

13.7. 2017 // Meziprostor (Skalákův mlýn, Meziprostor)
Po loňském úspěchu na festivalu Meziprostor, který vyústil v účast ve skvělém festivalovém dokumentu, jsem se vydal na Skalákův mlýn i letos. To jsem se sice premiérově dostal i do oficiálního programu festivalu, protože se ale Meziprostor časově kryl s mými oblíbenými Vlčkovicemi, mohl jsem se zúčastnit pouze čtvrtečního festivalového warmp upu. Tedy večera, kdy se v areálu festivalu pohybovali pouze organizátoři, kteří se navzájem trumfovali v tom, kdo ve svém DJ setu pustí větší bizár, což v reálu vypadalo zhruba takto:



V této atmosféře se snadno stalo, že se mi dostalo té pocty, abych hudebně doprovázel slavnostní zahájení celého festivalu. Po koncertě navíc došlo k osudovému seznámení se se Samčem, bratem dážďoviek a jedním z členů kultovního hudebního sdružení Pentagramček. Jaký paradox, že jsme se my dva hegemoni dětského satanismu setkali na křesťanském festivalu... Možná to v budoucnu skončí společným koncertem, zatím si musím vystačit s podepsaným CDčkem.

Mimochodem, zatímco Samčo je autorem skvělého remixu mše svaté, já se i přes své podezřelé pojetí víry pravidelně stávám součástí té původní, nezremixované. Došlo k tomu i pár dní po mém vystoupení na Meziprostoru a to tradičně na Vlčkovicefestu, kde jsem se na prosbu Ládi Heryána snažil o Rybářskou. Po prohýřené noci mi ale dopolední funky nešlo úplně tak, jak jsem předpokládal. Chuť jsem si tak spravil až na křesťanském dětském táboře, kam z nějakého důvodu pořád jezdím a kde jsem pro změnu drhnul hitovky při mši s takovou vervou, že děti nestíhali zpívat a musel jsem být upozorněn na to, že se nejedná o můj koncert, ale o liturgii.



25.-27.8. 2017 // Vánoční klub (Vánoční klub, Vánoční klub) 
Po loňské premiéře jsme se s Mistrem Hanušem rozhodli znovu na jeden víkend otevřít brány Vánočního klubu. A loňské Vánoce jsme překonali snad ve všech směrech. Měli jsme kvalitní kampaň, která zahrnovala kýčovité vánoční fotografie i Hanyho livestreamy, zachycující pečení cukroví, a tak se letos v našem vánočním sídle sešlo mnohem více návštěvníků než loni.

Bohatý program zahrnoval kromě přejídání se cukrovím také plavby vánočním člunem, zdobení stromečku pro zvířátka, deskovky, noční promítání Sám doma, noční výpravu pro vánoční stromeček, pouštění vánočních vinylů, vánoční mytí nádobí, a nebo živé koncerty. Kromě skvělého vystoupení písničkářky Jessici Haugh to samozřejmě bylo také vystoupení Šmitcového kvartetu.

Šmitcový kvartet se Šmitcovým vinylem!

Autentická radnostná atmosféra Vánočního klubu.

Vánoční koncert bez jediné vánoční písně.

Ten
Mistr Hanuš odehrál na můj akordeon, protože ten jeho je aktuálně mimo provoz (ha! nejsem jediný člen kapely, který má talent na rozbíjení nástrojů) a foukardeon už je nejspíš pod jeho uměleckou úroveň. Protože jsme spolu už delší dobu nehráli, museli jsme před koncertem absolvovat zkoušku a následné vystoupení náš věčný kritik Matěj ohodnotil slovy "obdivuju, že se vám podařilo do poslední vteřiny přehrát to, co jste hráli na zkoušce. Hlavně všechny chyby a kiksy."

Součástí vánoční tomboly se stal také vinyl Šmitcového kvartetu. Jeho výherkyni Terce gratulujeme a pokud se zadaří, možná se s podobným artefaktem setkáte i na některém z našich koncertů.

2 komentáře:

  1. Kiksy k životu patří. Já si to prožil vloni. Myslel jsem, že když se v červnu nabídky práce na hraní a produkci jen hrnou, tak že to bude trvat věčně a omezil jsem úvazek v práci. No a pak přišla už XYZ a nevím jaká vlna Covidu. A bylo po práci. Nakonec jsem byl rád, že mě bývalý šéf vzal na plný úvazek. Holt se chybami člověk učí. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Také jsem začínala s kabelou, ale nakonec mě vážná hudba zavedla k houslím. Oproti kytaře to byla velká změna, zejména proto, že nyní musím často měnit struny na houslích. Určitě tedy nemá smysl věšet hlavu. Pokračujte a nedejte se, určitě se to jednou zlomí a zjistíte, že všechno to úsilí stálo za to.

    OdpovědětVymazat