První měsíce roku 2017 jsem trávil z větší části v Českých Budějovicích, a tak jsem sem přesunul i koncertní aktivity mé a Šmitců. Vše zahájilo předskakování legendárním Zubům Nehtům, na které jsem se nestihl ani těšit, protože jsem se o něm dozvěděl jen o pár dní dříve. Zato jsem ale stihl po cestě do Velblouda podlehnout lákadlu ve formě zledovatělého chodníku a hodit na něj záda. Respektive ne na něj, ale na kytaru, kterou jsem na zádech měl.
Ta naštěstí jako už tolikrát předtím vydržela, čímž bych chtěl vroucně poděkovat firmě Marris za to, že mi na kytaře z jejich produkce sice nefunguje ekvalizér a po zapojení do elektriky je její zvuk podobný vrtačce, přesto ale mé pravidelné pokusy o její finální destrukci přechází pouze nezúčastněným zaduněním.Před publikum, natěšené na nejlepší dívčí kapelu u nás (sorry Holki a Aquababes) jsem nastoupil společně s Mistrem Hanušem a nutno říci, že naše vystoupení bylo lepší, než jsme sami čekali. Prodalo se pár placek, někteří návštěvníci dokonce projevili zájem o Demo na doma a k tomu všemu jsme si dali skvělou bramboračku. Ve Velbloudu! Takže všechno super, až na to, že jsem si v klubu zapomněl čepici...
 |
| Zuby Nehty feat. Šmitce |
Mistr Hanuš odjel plnit studijní povinnosti do Prahy a koncert na tradičním večírku Písničkářů z Budějc a okolí (ke kterým se z nepochopitelných důvodů řadí také brněnskopražský pouličník Dan Vertígo) jsem tedy absolvoval bez podpory jeho foukardeonu.
Pro svou vrozenou vychloubačnost musím poznamenat, že jsem (nevědomky) stál u zrodu tohoto pořadu, když jsem vystoupil 23. července 2014 na prvním koncertu této série. Vzpomínám si, že tehdy jsem byl nucen strávit své vystoupení sedě na barové židli (z čehož jsem měl trauma) a protože jsem tehdy neměl lepší obal na kytaru, dopravil jsem ji na místo konání koncertu v černém pytli na odpadky (z čehož měl trauma pro změnu majitel Fabriky Honza Vozáry).Tentokrát jsem sice nebyl uvězněn na židli, od přehnaného pohybu mne ale odrazovala skutečnost, že mi při pobíhání po pódiu nešla kytara z reproduktorů. Že by přecijen měl můj předvelbloudovský pád své následky? Když už jsme u Velblouda, vyzvedl jsem si zde svou ztracenou čepici, takže svět se vrátil do rovnováhy. Až na jednu maličkost:
 | |||
| Vůbec nevím, co má Dan na mysli a bojím se ho na to zeptat. |
Ne, nestala se z nás plesová kapela. S Mistrem Hanušem jsme si ale na seznam pod absolvování společné cyklovýpravy k Baltskému moři nebo několikanásobného majálesového manželství připsali také moderování maturitního plesu. Nezmínili jsme sice snad žádného ze sponzorů, což je obvykle důvod, proč na plesech moderátoři jsou, zároveň jsme ale ani nespletli jméno žádného z maturantů, takže náš výkon nebyl nejhorší.
6.2. 2017 // Free Mondays v Hostelu (Café Hostel, České Budějovice)
Poslední zimní budějovický koncert se konal v mém milovaném Hostelu. Jsem rád, že po pěti letech dřiny jsem dospěl do stádia, kdy se nemusím bát, jestli budu v tomto svatostánku kultury s kapacitou dvacet lidí sám. S Mistrem Hanušem jsme vydrželi preludovat déle než hodinu, což je zhruba dvojnásobek naší klasické koncertní výdrže.
Ve skutečnosti totiž koncert vypadal tak, že jsme zahráli píseň a následujících deset minut jsem trávil například tak, že jsem:
- dělal anketu, jestli umí návštěvníci mého koncertu pískat.
- doufal, že pískání přestane.
- spolu s Mistrem Hanušem hrál divadelní hru, jejíž scénář ležel na jednom ze stolů a kterou jsme předtím nečetli.
- se pokoušel vystrnadit z klubu člověka, o kterém jsem později zjistil, že se stará o výplaty ve firmě, kde přes léto pracuji.
+ bonus pro otrlé
