úterý 6. června 2017

Rybaření, majálesy, famfrpál, featuringy

19.5. 2017 // Rumbaření (Blok 2, Strahov)

Mistr Hanuš se rozhodl, že v hierarchii Šmitcového kvartetu povýší z pozice řadového foukardeonisty na pozici podřadného booking managera. Díky tomu jsme si mohli zahrát na jeho akci, nazvané rumbaření. Pokud jste obeznámeni s konceptem jeho Osudových her, asi vás nepřekvapí, že také tato společenská aktivita úzce souvisí s alkoholem.

Mistr Hanuš s rumem
a pocitem dobře odvedené práce
Pravidla jsou v tomto případě velmi jednoduchá. V bazénku plavou lahve s rumem a jinými pochutinami, hráči je loví a jejich obsah schovávají ve svých útrobách. Pokud si myslíte, že když dorazíte tři hodiny po odstartování rybářské sezóny a někdo bude mít náladu na váš koncert, jste daleko od pravdy.

Ačkoliv se snažím užívání vulgarismů vyhýbat, v průběhu našeho krátkého vystoupení jsem jich směrem k vyrušujícím přihlížejícím využil velkou řadu a došlo tak k momentům, kterými by se chlubil málokdo. Vrcholem byla konverzace, ke které došlo uprostřed jedné z písní a jejíž přepis zde uvádím:

Hitmaker směrem k návštěvnici, která si vůbec neuvědomovala, že je návštěvnice koncertu: Hej, ty! Sereš mě!
Návštěvnice, která si vůbec neuvědomovala, že je návštěvnice koncertu: No ty mi ale taky nejsi dvakrát sympatickej.

20.5. 2017 // MayDej (Na Kotlářce, Praha)

Hned den po rybářské párty se dvoučlenná sestava Šmitcového kvartetu představila také na MayDej. Ne, není to žádná obdoba Majálesu, ale sportovní turnaj, plný zábavných disciplín typu nohejbal nebo frisbee. Předchozí večer sice silně zaváněl apokalypsou, ten sobotní ale také sliboval silné zážitky, protože jsem se nechal Hanušem přemluvit a stal jsem se posilou famfrpálového týmu Šmitcový oktet.

Ačkoliv se to zprvu zdálo nereálné, skončil náš tým na prvním místě (asi je nutno poznamenat, že z pouhých tří týmů) a ačkoliv se to zprvu zdálo ještě nereálnější, stalo se tak také mou zásluhou, když jsem v rozhodujícím zápase chytil zlatonku. Ani to ale nedokázalo změnit můj negativní vztah ke sportu a k famfrpálu obzvláště. Nevím, jestli jsem jediný, ale na potterovském famfrpálu mě opravdu nelákala košťata, ale létající košťata! Já chci létat na Nimbusu 2000 a ne běhat se smetákem z Makra po louce.

Kompromitující fotografie, zachycující Hitmakera při sportu a shodou okolností také při ukořistění zlatonky.
Šmitce poté odehráli set, který byl o poznání lepší, než ten strahovský, vyfotili se na hromadě hnoje a jeli domů.

                 
Šmitcový kvartet
Šmitcový oktet 











25.5. 2017 // Budějovický Majáles (Náplavka, České Budějovice)
Největší českobudějovický festival na světě je už po léta příležitostí ke zhlédnutí galakoncertů hitmakera Šráji. I když se poslední dobou z oficiálního programu festivalu přesunul do šedé zóny buskingu. Ulice ale nabízí prostor pro nečekaná setkání a právě k těm došlo i na letošním ročníku Budějovického Majálesu.

Když jsme totiž s Hanym pilovaly nové skladby na náš čtvrteční koncert, připojil se k nám klarinetista Kryštof a společně jsme si zanotovali novou hitovku Ais, kterou asi v podobně neodolatelném aranžmá jen tak neuslyšíte:



Na odpolední koncert se k nám připojil pro změnu saxofonista Baty. Z tohoto vystoupení by měly být dokonce někde i fotografie, zatím se mi ale nepodařilo fotografa vypátrat a snímky z něj vydolovat, musíte si tedy vystačit s mým tvrzením, že to bylo skvělé. Stejně jako fakt, že po světě jen tak chodí lidé, kteří jsou schopni hrát s vámi vaše hity a působit u toho věrohodněji, než kdyby to sami napsali.

Potom následoval ještě neplánovaný vlakový koncert, ale také ztrácecí epopej, kdy jsem v průběhu tří hodin dokázal přijít o koncertní vestu, kšiltovku a kytaru. Vše už je ale zase u svého majitele, takže má kariéra je zachráněna. Jo, a potom následoval taky majálesový pátek, kdy jsem se rozhodl, že nebudu pít, ale řídit, jenže jsem po zaparkování nevypnul světla, v průběhu dne tak vybil baterku a když jsme v noci přišli k Velbloudovi, před kterým jsem zaparkoval, nastalo hodinové divadélko, obsahující neúspěšné hledání startovacích kabelů, neúspěšné startování za pomoci taxikáře, neúspěšné roztlačování auta a následně také úspěšné roztlačování auta. Stay radši hitmaker než řidič...

Hitmaker Šrája a Mistr Hanuš a jejich baletní vystoupení

1.6. 2017 // Svátky písní (Horní náměstí, Olomouc)
Svátky písní je festival pěveckých sborů s tradicí delší než zpoždění vlaku ze Žiliny do Prahy. Objevil jsem se na něm už dva roky zpátky (důkaz) a očividně jsem se osvědčil, protože letos jsem se v programu se svým pěveckým sborem ve formě nezpívajícího W.A.Coasta objevil znovu.

S jistou dávkou pravděpodobnosti jsme se stali nejdražšími vystupujícími festivalu. Kvůli zpoždění, o které se postarala jedna z předchozích kapel, jsme totiž byli nuceni zkrátit svůj set na čtyři písně, poté vyfasovali tučný honorář a vrátili se zpět do práce, protože jsme shodou okolností oba na festivalu makali. Jo, ještě předtím mi ale kameraman stihl na pódiu rozšlápnout sluneční brýle...

Smlouva o provedení
uměleckého výkonu se zátiším


Pod stage na Horním náměstí se kvůli teplotě, atakující bod varu, sešly pouze sbory s Kostariky a Thajska, které vystupovaly po nás. Očividně jim ale moc nevadilo, že vůbec netuší, o co v písních jde a dobře se bavily. Dobře jsem se bavil také já, když jsme po skončení festivalu dorazili do podkrovního paláce W.A. Coasta, který se po příchodu dozvěděl, že nechávat otevřená střešní okna při bouřce roku není ten nejlepší nápad. (Důkaz a zároveň bonus pro otrlé kikoti)

Za audiovizuální dokumentací k dnešnímu zápissníčku stojí: Mistr Hanuš, Jan Ouroda, Lukas Neasi, já, Vladimír Jagr a potom také řada dalších, jejichž jména jsem nebyl schopný dohledat. 

neděle 14. května 2017

Jarní Šrájatour

Nikdo po něm nevolal, ale přesto se Šrájovo Zápissník vrací, aby poreferoval o několika jarních koncertech hitmakera Šráji. A protože jich bylo víc, budu se snažit být co nejstručnější.

17.4. 2017 // Velikonoční Šrája (Café Hostel, České Budějovice) 

Velikonoční vystoupení v Café Hostel se od obyčejných koncertů lišilo hlavně tím, že jsem do repertoáru zařadil také několik nových písní, z nichž dvě jsem dopsal v autobuse cestou na koncert. Jedna z novinek pocházela z repertoáru mé nové kapely Milouš Jakeš Revival featuring Lubomír Štrougal and His Red Boys, o které ještě v dnešním vydání Zápissníku bude řeč.

Ačkoliv to chvíli vypadalo nadějně, koncertu se nakonec nemohl zúčastnit Mistr Hanuš, a tak jsem si musel najít jiného spoluhráče. Stal se jím Štěpán, který si usmyslel, že megahitu Reklamy chybí growly, screamy a celkově metalové koule. Rozhodl se tedy, že jim koule dodá.




se místo toho většinu koncertu strachoval, abych stihl poslední autobus do Ledenic. Klasicky po šrájovsku jsem se ale ztratil v čase, koncert ukončil hodinu před plánovaným koncem a potom na autobus stejně nešel. Jak to se mnou bude vypadat za dvacet let, to snad ani nechci vědět.

27.4. 2017 // Skřivani na majku (Kavárna Anděl, Brno)

Hejsek Ondřej Soldán mě před časem pozval na písničkářskou akci, kterou pořádal v brněnské Kavárně Anděl. Což o to, zúčastnit jsem se chtěl, ale konec dubna jsem plánoval věnovat finišování své bakalářské práce. Tak jsem se pro jistotu rozhodl, že si o rok prodloužím studium a vyrazil jsem do Brna okouknout písničkářskou konkurenci.

A vlastně nejen konkurenci, ale například svůj brněnský fanklub (čau Bouchy!) a nebo svého bratra, toho času brněnského studenta. Z koncertu si pamatuji hlavně útržky afterparty, která se plynule přesunula na byt hlavního organizátora.

2:21 ráno: Šrája vypráví, Ondra vaří a bratr fotí aneb Tady je svět ještě v pořádku


PS: až bude poblíž hrát někdo z vystupujícíh, se kterými jsem sdílel andělskou stage, rozhodně zajděte. Ondra Soldán začíná být až nebezpečně dobrý, Martin Binder je vtělený Johnny Cash a Šimon Peták si pořád není jistý, jestli chce být spíš jako System Of A Down a nebo Ivo Jahelka. 


2.5. 2017 // Olomoucký Majáles (Bezručovy sady, Olomouc)

V rámci letošního Olomouckého Majálesu proběhla premiéra skupiny, o které dnes už jednou byla řeč: Milouš Jakeš Revival featuring Lubomír Štrougal and His Red Boys. Toto trio, jehož celou třetinu tvořím já, hraje budovatelské písně se svou autorskou hudbou a před vystoupením prodělalo pouze čtyři zkoušky. 

Ukázalo se, že to možná bylo málo. Mimo jiné se také ukázalo, že bych si měl koupit novou baterku do kytary a možná (konečně) i nové struny. Podle nahrávky, kterou mám k dispozici a kterou bych nezařadil ani do tradičního bonusu pro otrlé, to totiž dopadlo menší zvukovou katastrofou. 

Nejvíc tím trpěl baskytarista se sny o jazzrockové kapele. Po koncertu se tak s největší pravděpodobností oběsil a jestli ne, tak alespoň následující dva roky neopustí svůj byt. Není tedy jisté, jestli tento první koncert nebyl také koncertem posledním. To by ale asi byla škoda, protože písně jako Věrni Vám, věrni straně nebo Budujeme by měly dostat prostor.



9.5. 2017 // Otevření univerzitního Freeshopu (Václavka, Olomouc)
Mám rád lidi, kteří dělají věci. To je přesně případ Udržitelného Palackého, jejichž poslední projekt se jmenuje Freeshop a funguje tak, že přijdete, buď si odnesete něco, co se vám hodí a nebo přinesete něco, co se vám už nehodí, ale někomu by se hodit mohlo. Mě se například nejvíce hodil hrneček OVB a Coastovi zase kuchařka na pokrmy z mrkve.

Ano, Coastovi. W.A.Coast se totiž uvolil doprovodit na zapůjčený cajon výběr mých největších hitů a po nějaké době tedy měly mé písně také rytmus. Hrálo se na Václavce, zahrádce, kterou Udržitelný Palacký otevíral před rokem a kde jsem samozřejmě hrál také. A na Malého satanistu jsem z ní jako před rokem utekl na blízký trávník. A jako před rokem to někdo vyfotil. Takže jsem se mohl zase jednou cítit jako král fotošopu:


Na afterparty, která se samozřejmě protáhla do brzkých ranních hodin, došlo také k natočení dnešního BONUSU pro otrlé kikoti.

Zdroje audiovizuálního materiálu: Hitmaker Šrája, Klára Pánková, Ondřej Soldán, bratr Hitmakera Šráji, nevím, Tomáš Vojkovský, Matěj Kameník a asi Kuba Grolmus, to nevím jistě.

úterý 21. března 2017

Naši Strahované nám rozumějí!

Upozornění: článek obsahuje materiály, které nejspíše původně nebyly určené ke zveřejnění na tomto blogu. Pokud jste členem skupiny Šmitcový kvartet (Šrája revival), raději nečtěte dál. Hrozí totiž, že byste se poté chtěl svého postu v kapele vzdát.

Pravidelní čtenáři tohoto blogísku asi vědí, že na Fakultu Informačních Technologií a jejich oslavy nemá Šmitcový kvartet zrovna ty nejlepší vzpomínky (pokud nevíte o čem mluvím, zřejmě jste nečetli tento zápissek). FIT párty v kulturní sportovně Radlická měla podle slov Mistra Hanuše rozčarování z minulého koncertu napravit.

Že by se tentokrát mohlo opravdu jednat o lepší párty naznačoval stylový plakát a také slušný počet lidí, nahlášených na facebookové události. Našly se ale i zneklidňující okolnosti.

Například už ta, že koncert se konal v pondělí a W.A. Coast si to nebyl schopný připustit a byl velmi překvapen vždy, když na to přišla řeč.

čtvrtek 16. února 2017

Budějovická zima za okny je

21.1. 2016 // Support pro Zuby Nehty (Velbloud, České Budějovice)

První měsíce roku 2017 jsem trávil z větší části v Českých Budějovicích, a tak jsem sem přesunul i koncertní aktivity mé a Šmitců. Vše zahájilo předskakování legendárním Zubům Nehtům, na které jsem se nestihl ani těšit, protože jsem se o něm dozvěděl jen o pár dní dříve. Zato jsem ale stihl po cestě do Velblouda podlehnout lákadlu ve formě zledovatělého chodníku a hodit na něj záda. Respektive ne na něj, ale na kytaru, kterou jsem na zádech měl.
Ta naštěstí jako už tolikrát předtím vydržela, čímž bych chtěl vroucně poděkovat firmě Marris za to, že mi na kytaře z jejich produkce sice nefunguje ekvalizér a po zapojení do elektriky je její zvuk podobný vrtačce, přesto ale mé pravidelné pokusy o její finální destrukci přechází pouze nezúčastněným zaduněním.
Před publikum, natěšené na nejlepší dívčí kapelu u nás (sorry Holki a Aquababes) jsem nastoupil společně s Mistrem Hanušem a nutno říci, že naše vystoupení bylo lepší, než jsme sami čekali. Prodalo se pár placek, někteří návštěvníci dokonce projevili zájem o Demo na doma a k tomu všemu jsme si dali skvělou bramboračku. Ve Velbloudu! Takže všechno super, až na to, že jsem si v klubu zapomněl čepici...

Zuby Nehty feat. Šmitce
25.1. 2017 // Písničkáři z Budějc a okolí vol. 12 (MC Fabrika, České Budějovice)

Mistr Hanuš odjel plnit studijní povinnosti do Prahy a koncert na tradičním večírku Písničkářů z Budějc a okolí (ke kterým se z nepochopitelných důvodů řadí také brněnskopražský pouličník Dan Vertígo) jsem tedy absolvoval bez podpory jeho foukardeonu.
Pro svou vrozenou vychloubačnost musím poznamenat, že jsem (nevědomky) stál u zrodu tohoto pořadu, když jsem vystoupil 23. července 2014 na prvním koncertu této série. Vzpomínám si, že tehdy jsem byl nucen strávit své vystoupení sedě na barové židli (z čehož jsem měl trauma) a protože jsem tehdy neměl lepší obal na kytaru, dopravil jsem ji na místo konání koncertu v černém pytli na odpadky (z čehož měl trauma pro změnu majitel Fabriky Honza Vozáry).
Tentokrát jsem sice nebyl uvězněn na židli, od přehnaného pohybu mne ale odrazovala skutečnost, že mi při pobíhání po pódiu nešla kytara z reproduktorů. Že by přecijen měl můj předvelbloudovský pád své následky? Když už jsme u Velblouda, vyzvedl jsem si zde svou ztracenou čepici, takže svět se vrátil do rovnováhy. Až na jednu maličkost:

Vůbec nevím, co má Dan na mysli a bojím se ho na to zeptat.


3.2. 2017 // Maturitní ples třídy 4.C (DK Metropol, České Budějovice)

Ne, nestala se z nás plesová kapela. S Mistrem Hanušem jsme si ale na seznam pod absolvování společné cyklovýpravy k Baltskému moři nebo několikanásobného majálesového manželství připsali také moderování maturitního plesu. Nezmínili jsme sice snad žádného ze sponzorů, což je obvykle důvod, proč na plesech moderátoři jsou, zároveň jsme ale ani nespletli jméno žádného z maturantů, takže náš výkon nebyl nejhorší.


Díky třídě 4.C Biskupského gymnázia Jana Nepomuka Neumanna za to, že nám tuto zkušenost dopřála, bylo to super! FAKT!

6.2. 2017 // Free Mondays v Hostelu (Café Hostel, České Budějovice)

Poslední zimní budějovický koncert se konal v mém milovaném Hostelu. Jsem rád, že po pěti letech dřiny jsem dospěl do stádia, kdy se nemusím bát, jestli budu v tomto svatostánku kultury s kapacitou dvacet lidí sám. S Mistrem Hanušem jsme vydrželi preludovat déle než hodinu, což je zhruba dvojnásobek naší klasické koncertní výdrže.

Ve skutečnosti totiž koncert vypadal tak, že jsme zahráli píseň a následujících deset minut jsem trávil například tak, že jsem:
  • dělal anketu, jestli umí návštěvníci mého koncertu pískat.
  • doufal, že pískání přestane.
  • spolu s Mistrem Hanušem hrál divadelní hru, jejíž scénář ležel na jednom ze stolů a kterou jsme předtím nečetli.
  • se pokoušel vystrnadit z klubu člověka, o kterém jsem později zjistil, že se stará o výplaty ve firmě, kde přes léto pracuji.

+ bonus pro otrlé

čtvrtek 5. ledna 2017

Novoroční poselství hitmakera Šráji

Před nedávnem zaklepal bačkorami rok 2016 a je třeba dodržet tradice a pochlubit se čtenářům Zápissníčku tím, co Šrájovi tento rok přinesl a odnesl:

Předem je třeba zmínit, že můj první koncert v historii Vesmíru se odehrál v prosinci roku 2011 a loni jsem si tak odkroutil pátý rok v showbusinessu. Jak na vystoupeních s oblibou říkám při uvádění písně Už je to rok, "moje kariéra se od té doby výrazně neposunula..."



Když jsem psal bilanční článek před rokem, zmínil jsem možnost, že by v roce 2016 mohla vyjít deska Šmitcového kvartetu. Nestalo se tak, přestože jsme absolvovali třídenní nahrávací soustředění v Dolním Slivně, ze kterého mám mimochodem hromadu videozáznamů na případný klip s klasickým scénářem "byli jsme ve studiu, nahrávali jsme tam a byla to legranda."

Respektive, není pravda, že záznamy z této session se nedostaly na světlo světa. Demo na doma, jak jsem dílo pojmenoval, vyšlo ve třech odlišných verzích pro speciální potřeby Vánočního klubu, Osudových her a z nedostatku dárků a peněz také pro mou rodinu.

Demo na doma pro Vánoční klub

Demo na doma pro Osudové hry

Demo na doma pro Šrája family
Nabízí se otázka, jestli se Demo na doma dostane i k vám ostatním. Odpověď se ale prozatím nenabízí. Existuje totiž také možnost, že celý materiál natočíme komplet znovu a to v našem podání znamená další pětiletku práce, respektive čekání. Vzhledem k tomu, že loňský rok byl pro mne z hlediska psaní hitů silně podprůměrný, alespoň se těch pár stávajících pořádně naučíme.

Jinak se toho letos moc nezměnilo. Odehrál jsem o jeden koncert více než loni, opět jsem se objevil na Vlčkovicích i Pelhřimovech a opět jsme způsobili poprask na Koncertu katedry muzikologie v Olomouci. Z 41 koncertů pouze šest z nich proběhlo v kompletním složení Šmitcového kvartetu, občas jsem tedy toto těleso rozšířil o jiné muzikanty.

S W.A. Coastem jsme vedli debaty o budoucnosti Šmitců a už to vypadalo, že by se z nás mohla stát regulérní kapela, naštěstí jsem tuto hrozbu rychle odvrátil. Uvidíme, zda se mi to podaří i letos.


Danke těm z vás, kteří poctili některý můj koncert svou přítomností, těm kdo v průběhu roku četli tenhle můj občasný cintálek a jinak mne/nás v mém/našem snažení podporovali. Zbytek světa snad brzy zjistí, že dělá chybu, když mou/naší tvorbu ignoruje. Být uznávaný po smrti je sice hrozně fajn, ale mám dojem, že člověk si to prostě tolik neužije. (jo, tenhle odstavec jsem si vypůjčil z loňského článku, ale vy to stejně nepoznáte, žejo.)