S novým semestrem povstává Zápissník z popela. Donutil mne k tomu koncert, ke kterému jsem byl již od počátku skeptický. S hraním na akcích kateder totiž nemám zrovna nejlepší zkušenosti a jsa poučen množstvím životních proher, tušil jsem, že ani pro přiopilé, čerstvě popasované studenty divadelních a filmových věd nebude Šmitcový kvartet úplně to pravé.
Kolize, krize, peripetie:
K tomuto zlému tušení se přidala také znamení shůry s jediným možným výkladem:
1) Už týden před koncertem jsem vlastnil lehkou chřipku, kterou jsem přes den léčil zázvorovým čajem a přes noc přiživoval pobytem v hospodách. V den koncertu jsem se tak probudil ve stavu malátném a po pokusu o tradiční nadávání na budík a jeho pracovní povinnost jsem zjistil, že jako bonus jsem přes noc přišel o hlas. Skvěle!
2) Odpoledne před koncertem se ke mne dostala prosba majitele klubu, jestli bychom nemohli zahrát jen akusticky, aby se nemusel zařizovat zvukař pouze na naši předškolní besídku. Hmmm, paráda!
3) V Patnáctkách nedělají čaj. Ani kafe. Ani ohřátou vodu. Hurá!
4) S W.A. Coastem jsme hráli naposledy v srpnu (klasika), kromě toho mu při jednom z našich společných koncertů navlhl cajon, čímž se stal nefunkčním. Jeho náhradu si zatím nestihl pořídit. Jupí!
5) Při zkoušce před koncertem jsem si vyřval zbytky toho, co ve mne ještě bylo. Halelůja!
Katarze:
Vše ale dopadlo překvapivě dobře. Čaj jsem sehnal v nedalekém Druhém domově, zvukař nakonec dorazil, Coast nakonec sehnal náhradní cajon, hlasivky se nakonec zmátořily jako Sylvester Stallone potom, co je do něj vystřílený třetí zásobník a ještě k tomu jsem dělal parádu svým novým kožíškem, který jsem sehnal za deset korun v second handu.
Kolize, krize, peripetie:
Následná párty se samozřejmě protáhla do čtyř do rána, u čaje nezůstalo a na Hlasovou a pohybovou výchovu jsem druhý den kráčel neschopný rychlejšího pohybu a tradičně bez hlasu. Super!
Foto: Alžběta Lovečková
Žádné komentáře:
Okomentovat