Pelhřimovy a Budějovický Majáles: Srdeční záležitosti

Uprostřed zkouškového období je třeba trochu toho uvolnění a když už nestačí to ve formě Soudkyně Barbary a Prostřena, musí se hledat mimo kolejní pokojíček. Například na festivalu. Vzhledem k tomu, že v pátek jsem do půlnoci vysedával u internetů kvůli vymýšlení a dopisování tématu bakalářky, prošvihl jsem Katarzii nebo Petra Linharta a vydal jsem se na kultovní festival v Pelhřimovech až v sobotu.

21.5. 2016 // Kytarový sad (kostel, Pelhřimovy)
Po příchodu do areálu jsem zjistil, že jsem nepřijel pouze jako divák - jak jsem předpokládal - ale zároveň jako vystupující. Tuto roli jsem si odbyl neoficiálně u ohně a u jednoho z přihlížejících jsem si svou show vysloužil pozvánku na koncert v Ostravě. Většinu ostatních osadníků ale zaměstnávalo spíše opékání buřtů.

Atmosféra tohoto festivalu byla i na třetí pokus silná, stejně jako vystoupení šamana Oldřicha Janoty, slovenských post rockerů The Ills a domácích Bratrů Orffů, kteří zde prodělali další ze svých pověstných comebacků. Původně jsem měl terminátorský plán, podle kterého jsem měl vydržet vzhůru do pěti do rána (neměl jsem stan, zato jsem měl energiťák z Alberta), vydat se na devět kilometrů dlouhou pouť do Města Albrechtice, tam sednout na vlak do Olomouce, tam si sbalit věci a odtud vyjet do Ledenic. Nakonec se ale ukázalo, že pro tyto plány nejsem dobře vybaven co se oblečení týče, v noci se nade mnou tedy známí smilovali a nakonec jsem přespal jako pán v Krnově.

Cestou vlakem z Olomouce do Prahy jsem se sice musel tlačit v uličce s fanoušky Axl/DC, kteří suverénně zabrali celý vlak, zároveň jsem tam ale narazil na Petra Linharta, kterého jsem v Pelhřimovech prošvihl. Pár kilometrů před Pardubicemi jsem s ním naopak uzavřel jeho i můj první vlakový obchod a pořídil si jeho loňskou desku Rozhledna.



23. - 27.5. 2016 // Budějovický Majáles (úplně všude, České Budějovice)
Od prvního kontaktu s Budějovickým Majálesem je pro mne jeho (nejen) navštěvování každoroční povinností. Za poslední čtyři roky jsem zde také vždy vystupoval a nejinak tomu bylo letos. Přestože tentokrát jsem byl "pouze" majálesovým buskerem.

I tak jsem si ale zahrál v klubu. Mé brněnskopražské dvojče Dan Vertígo totiž vystoupil ve Fabrice a já se stal jeho sličnou back vokaliskou. Umím sice jen torza jeho hitů, doháněl jsem to ale opět tanečními kreacemi. Nejspíše z důvodu zachování alespoň části duševního zdraví publika mi byl průběžně vypínán mikrofon, takže ani nevadilo, že jsem si občas nevzpomněl na text.

Své hity jsem předvedl až ve čtvrtek na slavnostním comebacku Šmitcového kvartetu ve složení Hitmaker Šrája a Mistr Hanuš. Došlo k němu v nejreprezentativnější části města, v Pochcané uličce. A byl to návrat úspěšný. Místo je zároveň dopravní uzel (minimálně pro pěší), a tak se ho zúčastnila i řada lidí, která to vůbec neplánovala a někteří se na chvíli zdrželi. Za to mohl možná také fakt, že jsme s Mistrem Hanušem vybírali pro hraní schválně takové pozice, aby bylo co nejtěžší uličkou projít. Po skončení vystoupení jsme byli v takové eufórii, že jsme s Mistrem snědli růži, kterou jsme obdrželi.

Vystoupení jsme si zopakovali ještě jedno. Ve čtvrt na tři ráno na Náměstí Přemysla Otakara II. Přestože mám rád jásot a potlesk, tady jsem se naopak snažil tříčlenné publikum ve svých ohlasech mírnit. Pokutě za rušení nočního klidu jsem se tedy nakonec vyhnul, nevyhnul jsem se ale následné silniční kontrole. Ta se naštěstí také obešla bez pokuty, policie mne totiž nezahlédla pár hodin předtím, kdy jsem frčel jednosměrkou tím druhým směrem...

Shledání s Mistrem Hanušem po třech měsících jsme náležitě oslavili. Po x-té jsme vstoupili do majálesového sňatku manželského a kromě toho jsme vedli také cestopisnou přednášku na BiGy, naší bývalé škole. Protože jsme ji vedli my dva, nemohla se samozřejmě obejít bez problémů: Hany dorazil až po jejím zahájení, aby následně zjistil, že flashka, na které přinesl fotky a videa, neobsahuje fotky, ale jen videa, která ale nejdou přehrát.

Mnohem víc zážitků jsem si ale odnesl ne z pozice vystupujícího, ale z pozice diváka. Skvělé koncerty, divadla, performance a místa, kam se člověk jen tak nedostane. Budějovický Majáles představuje týdenní oživení celého města a jsem rád, že jsem na něm ten týden trávil. Good Vibrations kam se člověk podíval, prostě nádhera. Tímto děkuji všem organizátorům a připravuji si tím půdu pro další ročník. To už se Šmitcový kvartet dostane do oficiálních programů, žejo? Abych měl co ukazovat vnoučatům.

    




+ Bonus jen pro otrlé


Fotky a video: Lucie Sikorová, Tomáš Reitinger, Pája Chrastil, Click and Smile, Maki Kösslová, Honza Ouroda. Díky.

Tři koncerty ve dvou dnech!

Návštěvníci všech mých víkendových koncertů by sice pořád nedali dohromady pořádné fotbalové mužstvo, ale aspoň jsem na chvíli nemusel přemýšlet o blížícím se deadlinu pro zadání bakalářky.

13.5. // Praha žije hudbou. V Olomouci, Horní náměstí (Olomouc)
Potom, co jsem se od čtyř od rána učil na zkoušku, od sedmi od rána moderoval ranní show a od půl desáté hodinu a půl v kuse psal odpovědi v testu o vážné hudbě druhé poloviny dvacátého století, jsem si zaběhl ještě zahrát pár hitíků na Horní náměstí. Honza Žamboch tam totiž zorganizoval odpověď na obrovskou akci Praha žije hudbou, na kterou jsem byl sice také pozván, nakonec jsem ale dal přednost jiným krajům.

Protože mi nezbývalo moc času do odjezdu na koncert v Liberci, zahrál jsem slabých pět věcí. Vystoupení ale bylo speciální v tom ohledu, že mou chabou hru na kytáru vylepšoval tou svou profesionální busker René Planka a protože jsem začal hrát v těsné blízkosti dvanácté hodiny, tak také orloj na radnici, který se ale vůbec nedokázal rytmicky přizbůsobit.

Pár lidí se i přes neustále hrozící nebezpečí deště sešlo a od jedné z návštěvnic jsem se po koncertě dozvěděl, že prý zpívám jako hysterka. Proč jste mi sakra takovouhle informaci pět let tajili? Mohl jsem tomu přizpůsobit repertoár. Vzhledem k tomu, že jsme nikomu nestáli za vyfocení ani natočení, nemohu nabídnout přesvědčivé důkazy mé přítomnosti na akci, to ale neznamená, že si nemůžete pustit Žambochy, ne?



13.5. // Liberecký Open Mic, Knihkupectví Fryč (Liberec)
V Liberci jsem měl hrát tradičně v duu s W.A. Coastem. Ten se ale den předtím dozvěděl, že nedostane ani desetník na benzín a jeho nadšení pro hraní opadlo. Když jsem se dostavil na místo činu, do knihkupectví Fryč, pana cajonistu tam nenalezl a tento mi poté nezvedal telefony a neodpovídal na SMSky, bylo mi jasné, že pojedu sólo.

Ale ono ne. Pan bubeníček se jenom schovával o pětset metrů dál před deštěm a když už přešel čas, vyhrazený na zkoušku a zvučení, odhodlal se sál vypátrat. To mu nějakou chvíli trvalo a květnový liberecký open mic jsme tedy zahájili s navlhlým cajonem.

Protože nakonec nemohlo vystoupit divadlo, headliner večera, dostal jsem od pořadatelů rozkaz rozšířit svůj plánovaný playlist o nějakou tu minutku. Potom, co jsme se pořádně rozjeli, se ale tohoto svého nápadu organizátoři zase zalekli a řada písní tak zůstala právě jen na playlistu.

Přítomným pěti divákům to - na cca jednu výjimku - očividně zrovna dvakrát nevadilo a možná bych tedy byl z koncertu i trochu zklamaný, kdyby se celý profesionálně nezaznamenával. Vypadá to tedy, že bychom tedy mohli mít konečně nějaký koukatelný živáček, uvidíme. Jo a byl tam se mnou prováděn i takový krátký rozhovor, ale ten asi nikdy světlo světa nespatří, protože jsem odpovídal na položené otázky dost napřeskáčku a nejvíc odpovídal na otázky, které vůbec položené nebyly.

14.5. // Oslava, Valdštejnská lodžie (Jičín)
Když už jsem byl jednou v Liberci, navštívil jsem svou dvaadevadesátiletou babičku, která vytkla mým koncertům špatnou propagaci a vyrazil dál. Protože se o mne totiž všeobecně ví, že jsem velký hudební znalec, byl jsem požádán o doporučení hudebníků, kteří by zahráli na oslavě dvacetin. Protože se o mne všeobecně ví, že jsem neuvěřitelně sebestředný, doporučil jsem sebe a zapíchl si do své koncertní mapy špendlík do těsné blízkosti Jičína.

A to na místo ne jen tak ledajaké. Valdštejnská lodžie je top strop prostředí a to i přesto, že se nakonec nejelo podle plánu a párty neprobíhala na balkóně, ale uvnitř v kavárně. Je sice pravda, že na večer, strávený venku v silném větru v tričku a košilce bych možná vzpomínal déle, změny prostředí ale nelituji.

Můj setík musel trochu zklamat tancechtivou oslavenkyni, protože jediný, kdo je schopen se na tuto hudbu pohybovat jsem já a to rozhodně není bůhvíjaké pokoukání. Kromě toho jsem se rozmluvil víc než obvykle - hele, s tím bych se mohl už pomalu začít krotit - a premiérově jsem do koncertu zapojil i své napsané intelektuální pojednání a protože to mělo docela úspěch, bude možná něco podobného následovat i v budoucnu. 

Ukázalo se, že v Jičíně je spousta zajímavých lidí a někteří z nich dokázali ledenické muzicírování náležitě ocenit, dokonce jsem si tam našel bubenickou náhradu za Coasta. Já zase ocenil Jičín. Jen kdyby nebyla cesta na autobusové nádraží tak dlouhá, hospody v neděli dopoledne zavřené a žebráci tak vtipní, že jsem jim bezmyšlenkovitě rozdal všechny peníze, které jsem měl po kapsách.

PS: příště se budu s délkou svých vystoupení krotit, slibuju! A možná i s délkou zápissníčku. Ale když je teď to zkouškové, tak mi jde to psaní samo.

Plejáda koncertů s Plejádou v čele

26.4. 2016 // Piknik rádia UP Air, Bílá nora (Olomouc)
Jo, po třech týdnech zase koncert v rádiu. Protože jsem očekával, že tato akce opět moc veřejnosti nepřiláká a zúčastní se tedy opět ty samé tváře, poskládal jsem set z převážně neveselých hitů a stejně to mělo docela úspěch. A to i přesto, že plánovaná pondělní zkouška s Coastem padla kvůli tomu, že mistr bubeník dal přednost návštěvě hospody.

Původně se pro nás mělo jednat o velkou událost, protože koncert probíhal ve studiu, nahrával se a hrozilo tedy reálné nebezpečí ve formě poslouchatelných nahrávek (byť nekompletního) Šmitcového kvartetu. Naštěstí ale vše dopadlo dobře, kabel na kytaru byl krátký, takže jsem se nemohl napojit, mikrofonu jsem se zbavil hned po první písničce a jediný nahraný nástroj je tedy cajon.

Po nás to rozjel Jakub Tichý, kterého mám hodně rád a poslouchám ho vždycky když mám zbytečně dobrou náladu a potřebuju si ji zhoršit. Kromě toho se ale po našem vystoupení stala ještě jedna věc, která se zapíše dějin: od Daniela Jolandy (jehož Ošatka Daniela Jolandy je pořad, který rozhodně zaslouží vaši pozornost) jsem obdržel sponzorský dar ve formě obalu na kytaru. Takového, který si můžete dát na záda a nebo ho nosit bez toho, aby vám upadla ruka, jak se často stávalo s mým dosavadním protiatomovým kufrem.

27.4. 2016 // Šmitce a Ondra Soldán v Plejádě, Music Club Plejáda (Olomouc)
Na středeční vystoupení do olomoucké Plejády jsem tedy vyšel hodně nalehko a celou cestu jsem měl dojem, že mi něco chybí. Jediné, co na koncertě chybělo byli nakonec diváci. V čas dopisování bakalářek se nikomu z vyhřátých domovů nechtělo.

Co si budeme povídat, přílišný zájem se nedal vystopovat ani na straně účinkujících. Já jsem na sobě už delší doby sledoval příznaky nějakého zhoubného moru a podobně na tom byl brněnský písničkář Ondřej Soldán. Na koncertě to tedy vypadalo jako na setkání pacientů v čekárně u doktora. Zase jen ten Coast byl v pohodě...

Nakonec jsme ale koncert přežili cca ve zdraví. Ondra prodal všechny desky, které s sebou přivezl, my provedli premiéru multimediální mezihry a do vystoupení jsme zapojili i jukebox, čímž jsme Reklamy prodloužili asi na šest minut. Tento experiment už asi nikdy v životě nebudeme opakovat, jako ukázku ale přikládám onu mezihru, orchestrální verzi Reklam tak, jak ji vytvořil Wolfgang Amadeus Coast:


Také náš pobyt v Plejádě jsme prodloužili a možná víc než by bylo zdrávo. Afterparty se skládala z jukeboxu (fakt jsem pouštěl Orlíky?), tanců, na které by asi nejraději všichni tanečníci i přihlížející zapomněli a hádky, v rámci které se Šmitce asi pětkrát rozpadly. Když jsme po tom všem v pět ráno podnik opouštěli, byli jsme lehčí o třičtvrtě honoráře, který jsme na koncertě utržili. Přestože náš cirkus do Plejády davy nepřilákal, pan majitel na nás nezanevřel a nejspíš se tam ještě někdy objevíme.

2.5. 2016 // Koncert katedry muzikologie, Kaple Božího těla (Olomouc)
Karty se obrátily. Dva dny po Plejádě se mě Coast ptal, jestli je možné mít kocovinu až den po akci, aby potom zjistil, že to není kocovina, ale mor. Na koncertu katedry muzikologie jsme tedy nakonec nehráli. Ale protože jsem vysledoval, že koncerty, které se nekonaly, mají u mých fanoušků možná ten největší úspěch, musel jsem to napsat.

3.5. 2016 // Olomoucký Majáles, Bezručovy sady (Olomouc)
Warm-up Budějovického Majálesu, Majáles Olomoucký, mne letos zklamal hlavně tím, že mne ani Šmitce nepozval a to přesto, že Šmitcový kvartet ve složení Hitmaker Šrája a W.A. Coast měl loni na prknech tohoto festivalu svou premiéru. Naštěstí ale byla na akci také jamm stage, kde jsem si čtvrt hodinky krátil pracovní dobu, kterou jsem měl trávit u stánku Heleny v krabici.

Mí předchůdci v této funkci, kteří na můj příchod čekali, asi tuto kulturní vložku úplně neocenili, našli se ale i tací, které libé tóny mých písní do stanu přilákali a kteří mne svým potleskem donutili, abych zahrál víc než dvě naplánované písně. Klidně bych hrál ještě víc, jako budoucí šéfredaktor Heleny jsem ale chtěl jít aspoň trochu příkladem a místo megakoncertu v šapitó jsem si u našeho stánku vybarvoval omalovánky.

Dankeschön: Ivet Křenková Photography a někdo, kdo fotil na UP Airu. Dnešní Zápissník sponzoroval Daniel Jolanda.