úterý 17. října 2017

Prázdninové chyby a kiksy

14.6. 2017 // Jaké je to být hitmaker (ZŠ Horní Planá, Horní Planá) 
Po úspěšném (no...) složení všech zkoušek jsem opustil svou olomouckou rezidenci a přesunul jsem se na své letní ledenické sídlo, abych mohl ještě ten samý týden opět do školy. Tentokrát na pozvání Venci, který kdysi také rozjížděl písničkářskou kariéru, na rozdíl ode mne mu ale včas došlo, že tudy cesta nevede a ačkoliv k tomu neměl žádné předpoklady, stal se z něj učitel fyziky, matematiky a hudebky na základní škole.

Když už si byl jistý, že další školní rok bude trávit na jiném vzdělávacím ústavu, rozhodl se zapečetit své působení v Horní Plané mým koncertem a přednáškou o tom, jaké je to být hitmaker. Své žáky na mou návštěvu už delší dobu dopředu připravoval pouštěním mých videí v průběhu výuky a v den mého příjezdu si někteří žáci přišli do matematického kabinetu ověřit, jestli "pan Šrája," jak mi většina z nich říkala, opravdu přijel.


Přijel. Jen z plánovaných čtyř vystoupení absolvoval pouze jedno, protože seznal, že žáci deváté a osmé třídy by jeho vystoupení náležitě neocenili a sedmáci se pro jistotu zdekovali na školní výlet. Šesťáci (a nebo to naopak byli ti sedmáci a na výletě byli šesťáci? A nebo to byla nějaká školní exkurze? Já už nevím...) ale byli spokojení, a to natolik, že jsem rozdal pár podpisů a došlo i na selfiečka.

Když Venca nahlašoval můj výchovný koncert řediteli, došlo samozřejmě i na diskuzi o honoráři. Ředitel byl velmi štědrý, a tak jsem si za své působení vysloužil oběd ve školní jídelně...

19.-23.6. 2017 // Bukersfest (centrum, České Budějovice)
Po dlouhé době jsem měl čas po celou dobu konání budějovického festivalu pouličního umění a jeho organizátoři toho náležitě využili. Po celý týden jsem se tedy stal jejich otrokem a nevědomky zároveň také maskotem festivalu. Tolik skvělých fotek jsem totiž neměl za celou kariéru. Jo a dotáhl jsem to až do reportáže Českého rozhlasu.


 

 

 

  


25.6. 2017 // Osudové hry (Strahov, Praha)
Společenské hry o sud piva v centru Prahy, pořádané Mistrem Hanušem a dalšími výtečníky, je tradiční štace Šmitcového kvartetu. Tradičně jsem se účastnil i herní části a můj tým "Organizátorský tým" tentokrát překvapivě obsadil druhé místo, což je prozatím můj osudovkový vrchol. Možná na tom měl podíl fakt, že vzhledem k našemu nízkému počtu se rozhodlo, že náš tým v každé disciplíně doprovodí i některý z organizátorů, což se podepsalo na názvu našeho týmu i na našem konečném umístění. Vydařil se také následující koncert, který jsem odehrál v duu s Mistrem Hanušem. V jeho závěru jsem se ocitl v takové eufórii, až jsem si při děkovačce vědomě vyskočil na kytaru.

Můj nejzodpovědnější úkol: Šrájo, drž izolepu! PS: neudržel jsem...
Fotografie kompletního Organizátorského týmu
Koncert před teatrálním výskokem na kytáru.
když jsem po dlouhé době (tradičně po delší, než je zdrávo) následně měnil struny, došel jsem ke zjištění, že tento manévr měl za výsledek to, že mi kytara skoro po celé ploše praskla. Naštěstí se nejednalo o nic, co bych nedokázal spravit gafou. I když škarohlídi a zlé jazyky tvrdí, že od té doby kytara vydrží ve stavu blízkém naladěnosti pouze několik minut.

13.7. 2017 // Meziprostor (Skalákův mlýn, Meziprostor)
Po loňském úspěchu na festivalu Meziprostor, který vyústil v účast ve skvělém festivalovém dokumentu, jsem se vydal na Skalákův mlýn i letos. To jsem se sice premiérově dostal i do oficiálního programu festivalu, protože se ale Meziprostor časově kryl s mými oblíbenými Vlčkovicemi, mohl jsem se zúčastnit pouze čtvrtečního festivalového warmp upu. Tedy večera, kdy se v areálu festivalu pohybovali pouze organizátoři, kteří se navzájem trumfovali v tom, kdo ve svém DJ setu pustí větší bizár, což v reálu vypadalo zhruba takto:



V této atmosféře se snadno stalo, že se mi dostalo té pocty, abych hudebně doprovázel slavnostní zahájení celého festivalu. Po koncertě navíc došlo k osudovému seznámení se se Samčem, bratem dážďoviek a jedním z členů kultovního hudebního sdružení Pentagramček. Jaký paradox, že jsme se my dva hegemoni dětského satanismu setkali na křesťanském festivalu... Možná to v budoucnu skončí společným koncertem, zatím si musím vystačit s podepsaným CDčkem.

Mimochodem, zatímco Samčo je autorem skvělého remixu mše svaté, já se i přes své podezřelé pojetí víry pravidelně stávám součástí té původní, nezremixované. Došlo k tomu i pár dní po mém vystoupení na Meziprostoru a to tradičně na Vlčkovicefestu, kde jsem se na prosbu Ládi Heryána snažil o Rybářskou. Po prohýřené noci mi ale dopolední funky nešlo úplně tak, jak jsem předpokládal. Chuť jsem si tak spravil až na křesťanském dětském táboře, kam z nějakého důvodu pořád jezdím a kde jsem pro změnu drhnul hitovky při mši s takovou vervou, že děti nestíhali zpívat a musel jsem být upozorněn na to, že se nejedná o můj koncert, ale o liturgii.



25.-27.8. 2017 // Vánoční klub (Vánoční klub, Vánoční klub) 
Po loňské premiéře jsme se s Mistrem Hanušem rozhodli znovu na jeden víkend otevřít brány Vánočního klubu. A loňské Vánoce jsme překonali snad ve všech směrech. Měli jsme kvalitní kampaň, která zahrnovala kýčovité vánoční fotografie i Hanyho livestreamy, zachycující pečení cukroví, a tak se letos v našem vánočním sídle sešlo mnohem více návštěvníků než loni.

Bohatý program zahrnoval kromě přejídání se cukrovím také plavby vánočním člunem, zdobení stromečku pro zvířátka, deskovky, noční promítání Sám doma, noční výpravu pro vánoční stromeček, pouštění vánočních vinylů, vánoční mytí nádobí, a nebo živé koncerty. Kromě skvělého vystoupení písničkářky Jessici Haugh to samozřejmě bylo také vystoupení Šmitcového kvartetu.

Šmitcový kvartet se Šmitcovým vinylem!

Autentická radnostná atmosféra Vánočního klubu.

Vánoční koncert bez jediné vánoční písně.

Ten
Mistr Hanuš odehrál na můj akordeon, protože ten jeho je aktuálně mimo provoz (ha! nejsem jediný člen kapely, který má talent na rozbíjení nástrojů) a foukardeon už je nejspíš pod jeho uměleckou úroveň. Protože jsme spolu už delší dobu nehráli, museli jsme před koncertem absolvovat zkoušku a následné vystoupení náš věčný kritik Matěj ohodnotil slovy "obdivuju, že se vám podařilo do poslední vteřiny přehrát to, co jste hráli na zkoušce. Hlavně všechny chyby a kiksy."

Součástí vánoční tomboly se stal také vinyl Šmitcového kvartetu. Jeho výherkyni Terce gratulujeme a pokud se zadaří, možná se s podobným artefaktem setkáte i na některém z našich koncertů.

úterý 6. června 2017

Rybaření, majálesy, famfrpál, featuringy

19.5. 2017 // Rumbaření (Blok 2, Strahov)

Mistr Hanuš se rozhodl, že v hierarchii Šmitcového kvartetu povýší z pozice řadového foukardeonisty na pozici podřadného booking managera. Díky tomu jsme si mohli zahrát na jeho akci, nazvané rumbaření. Pokud jste obeznámeni s konceptem jeho Osudových her, asi vás nepřekvapí, že také tato společenská aktivita úzce souvisí s alkoholem.

Mistr Hanuš s rumem
a pocitem dobře odvedené práce
Pravidla jsou v tomto případě velmi jednoduchá. V bazénku plavou lahve s rumem a jinými pochutinami, hráči je loví a jejich obsah schovávají ve svých útrobách. Pokud si myslíte, že když dorazíte tři hodiny po odstartování rybářské sezóny a někdo bude mít náladu na váš koncert, jste daleko od pravdy.

Ačkoliv se snažím užívání vulgarismů vyhýbat, v průběhu našeho krátkého vystoupení jsem jich směrem k vyrušujícím přihlížejícím využil velkou řadu a došlo tak k momentům, kterými by se chlubil málokdo. Vrcholem byla konverzace, ke které došlo uprostřed jedné z písní a jejíž přepis zde uvádím:

Hitmaker směrem k návštěvnici, která si vůbec neuvědomovala, že je návštěvnice koncertu: Hej, ty! Sereš mě!
Návštěvnice, která si vůbec neuvědomovala, že je návštěvnice koncertu: No ty mi ale taky nejsi dvakrát sympatickej.

20.5. 2017 // MayDej (Na Kotlářce, Praha)

Hned den po rybářské párty se dvoučlenná sestava Šmitcového kvartetu představila také na MayDej. Ne, není to žádná obdoba Majálesu, ale sportovní turnaj, plný zábavných disciplín typu nohejbal nebo frisbee. Předchozí večer sice silně zaváněl apokalypsou, ten sobotní ale také sliboval silné zážitky, protože jsem se nechal Hanušem přemluvit a stal jsem se posilou famfrpálového týmu Šmitcový oktet.

Ačkoliv se to zprvu zdálo nereálné, skončil náš tým na prvním místě (asi je nutno poznamenat, že z pouhých tří týmů) a ačkoliv se to zprvu zdálo ještě nereálnější, stalo se tak také mou zásluhou, když jsem v rozhodujícím zápase chytil zlatonku. Ani to ale nedokázalo změnit můj negativní vztah ke sportu a k famfrpálu obzvláště. Nevím, jestli jsem jediný, ale na potterovském famfrpálu mě opravdu nelákala košťata, ale létající košťata! Já chci létat na Nimbusu 2000 a ne běhat se smetákem z Makra po louce.

Kompromitující fotografie, zachycující Hitmakera při sportu a shodou okolností také při ukořistění zlatonky.
Šmitce poté odehráli set, který byl o poznání lepší, než ten strahovský, vyfotili se na hromadě hnoje a jeli domů.

                 
Šmitcový kvartet
Šmitcový oktet 











25.5. 2017 // Budějovický Majáles (Náplavka, České Budějovice)
Největší českobudějovický festival na světě je už po léta příležitostí ke zhlédnutí galakoncertů hitmakera Šráji. I když se poslední dobou z oficiálního programu festivalu přesunul do šedé zóny buskingu. Ulice ale nabízí prostor pro nečekaná setkání a právě k těm došlo i na letošním ročníku Budějovického Majálesu.

Když jsme totiž s Hanym pilovaly nové skladby na náš čtvrteční koncert, připojil se k nám klarinetista Kryštof a společně jsme si zanotovali novou hitovku Ais, kterou asi v podobně neodolatelném aranžmá jen tak neuslyšíte:



Na odpolední koncert se k nám připojil pro změnu saxofonista Baty. Z tohoto vystoupení by měly být dokonce někde i fotografie, zatím se mi ale nepodařilo fotografa vypátrat a snímky z něj vydolovat, musíte si tedy vystačit s mým tvrzením, že to bylo skvělé. Stejně jako fakt, že po světě jen tak chodí lidé, kteří jsou schopni hrát s vámi vaše hity a působit u toho věrohodněji, než kdyby to sami napsali.

Potom následoval ještě neplánovaný vlakový koncert, ale také ztrácecí epopej, kdy jsem v průběhu tří hodin dokázal přijít o koncertní vestu, kšiltovku a kytaru. Vše už je ale zase u svého majitele, takže má kariéra je zachráněna. Jo, a potom následoval taky majálesový pátek, kdy jsem se rozhodl, že nebudu pít, ale řídit, jenže jsem po zaparkování nevypnul světla, v průběhu dne tak vybil baterku a když jsme v noci přišli k Velbloudovi, před kterým jsem zaparkoval, nastalo hodinové divadélko, obsahující neúspěšné hledání startovacích kabelů, neúspěšné startování za pomoci taxikáře, neúspěšné roztlačování auta a následně také úspěšné roztlačování auta. Stay radši hitmaker než řidič...

Hitmaker Šrája a Mistr Hanuš a jejich baletní vystoupení

1.6. 2017 // Svátky písní (Horní náměstí, Olomouc)
Svátky písní je festival pěveckých sborů s tradicí delší než zpoždění vlaku ze Žiliny do Prahy. Objevil jsem se na něm už dva roky zpátky (důkaz) a očividně jsem se osvědčil, protože letos jsem se v programu se svým pěveckým sborem ve formě nezpívajícího W.A.Coasta objevil znovu.

S jistou dávkou pravděpodobnosti jsme se stali nejdražšími vystupujícími festivalu. Kvůli zpoždění, o které se postarala jedna z předchozích kapel, jsme totiž byli nuceni zkrátit svůj set na čtyři písně, poté vyfasovali tučný honorář a vrátili se zpět do práce, protože jsme shodou okolností oba na festivalu makali. Jo, ještě předtím mi ale kameraman stihl na pódiu rozšlápnout sluneční brýle...

Smlouva o provedení
uměleckého výkonu se zátiším


Pod stage na Horním náměstí se kvůli teplotě, atakující bod varu, sešly pouze sbory s Kostariky a Thajska, které vystupovaly po nás. Očividně jim ale moc nevadilo, že vůbec netuší, o co v písních jde a dobře se bavily. Dobře jsem se bavil také já, když jsme po skončení festivalu dorazili do podkrovního paláce W.A. Coasta, který se po příchodu dozvěděl, že nechávat otevřená střešní okna při bouřce roku není ten nejlepší nápad. (Důkaz a zároveň bonus pro otrlé kikoti)

Za audiovizuální dokumentací k dnešnímu zápissníčku stojí: Mistr Hanuš, Jan Ouroda, Lukas Neasi, já, Vladimír Jagr a potom také řada dalších, jejichž jména jsem nebyl schopný dohledat. 

neděle 14. května 2017

Jarní Šrájatour

Nikdo po něm nevolal, ale přesto se Šrájovo Zápissník vrací, aby poreferoval o několika jarních koncertech hitmakera Šráji. A protože jich bylo víc, budu se snažit být co nejstručnější.

17.4. 2017 // Velikonoční Šrája (Café Hostel, České Budějovice) 

Velikonoční vystoupení v Café Hostel se od obyčejných koncertů lišilo hlavně tím, že jsem do repertoáru zařadil také několik nových písní, z nichž dvě jsem dopsal v autobuse cestou na koncert. Jedna z novinek pocházela z repertoáru mé nové kapely Milouš Jakeš Revival featuring Lubomír Štrougal and His Red Boys, o které ještě v dnešním vydání Zápissníku bude řeč.

Ačkoliv to chvíli vypadalo nadějně, koncertu se nakonec nemohl zúčastnit Mistr Hanuš, a tak jsem si musel najít jiného spoluhráče. Stal se jím Štěpán, který si usmyslel, že megahitu Reklamy chybí growly, screamy a celkově metalové koule. Rozhodl se tedy, že jim koule dodá.




se místo toho většinu koncertu strachoval, abych stihl poslední autobus do Ledenic. Klasicky po šrájovsku jsem se ale ztratil v čase, koncert ukončil hodinu před plánovaným koncem a potom na autobus stejně nešel. Jak to se mnou bude vypadat za dvacet let, to snad ani nechci vědět.

27.4. 2017 // Skřivani na majku (Kavárna Anděl, Brno)

Hejsek Ondřej Soldán mě před časem pozval na písničkářskou akci, kterou pořádal v brněnské Kavárně Anděl. Což o to, zúčastnit jsem se chtěl, ale konec dubna jsem plánoval věnovat finišování své bakalářské práce. Tak jsem se pro jistotu rozhodl, že si o rok prodloužím studium a vyrazil jsem do Brna okouknout písničkářskou konkurenci.

A vlastně nejen konkurenci, ale například svůj brněnský fanklub (čau Bouchy!) a nebo svého bratra, toho času brněnského studenta. Z koncertu si pamatuji hlavně útržky afterparty, která se plynule přesunula na byt hlavního organizátora.

2:21 ráno: Šrája vypráví, Ondra vaří a bratr fotí aneb Tady je svět ještě v pořádku


PS: až bude poblíž hrát někdo z vystupujícíh, se kterými jsem sdílel andělskou stage, rozhodně zajděte. Ondra Soldán začíná být až nebezpečně dobrý, Martin Binder je vtělený Johnny Cash a Šimon Peták si pořád není jistý, jestli chce být spíš jako System Of A Down a nebo Ivo Jahelka. 


2.5. 2017 // Olomoucký Majáles (Bezručovy sady, Olomouc)

V rámci letošního Olomouckého Majálesu proběhla premiéra skupiny, o které dnes už jednou byla řeč: Milouš Jakeš Revival featuring Lubomír Štrougal and His Red Boys. Toto trio, jehož celou třetinu tvořím já, hraje budovatelské písně se svou autorskou hudbou a před vystoupením prodělalo pouze čtyři zkoušky. 

Ukázalo se, že to možná bylo málo. Mimo jiné se také ukázalo, že bych si měl koupit novou baterku do kytary a možná (konečně) i nové struny. Podle nahrávky, kterou mám k dispozici a kterou bych nezařadil ani do tradičního bonusu pro otrlé, to totiž dopadlo menší zvukovou katastrofou. 

Nejvíc tím trpěl baskytarista se sny o jazzrockové kapele. Po koncertu se tak s největší pravděpodobností oběsil a jestli ne, tak alespoň následující dva roky neopustí svůj byt. Není tedy jisté, jestli tento první koncert nebyl také koncertem posledním. To by ale asi byla škoda, protože písně jako Věrni Vám, věrni straně nebo Budujeme by měly dostat prostor.



9.5. 2017 // Otevření univerzitního Freeshopu (Václavka, Olomouc)
Mám rád lidi, kteří dělají věci. To je přesně případ Udržitelného Palackého, jejichž poslední projekt se jmenuje Freeshop a funguje tak, že přijdete, buď si odnesete něco, co se vám hodí a nebo přinesete něco, co se vám už nehodí, ale někomu by se hodit mohlo. Mě se například nejvíce hodil hrneček OVB a Coastovi zase kuchařka na pokrmy z mrkve.

Ano, Coastovi. W.A.Coast se totiž uvolil doprovodit na zapůjčený cajon výběr mých největších hitů a po nějaké době tedy měly mé písně také rytmus. Hrálo se na Václavce, zahrádce, kterou Udržitelný Palacký otevíral před rokem a kde jsem samozřejmě hrál také. A na Malého satanistu jsem z ní jako před rokem utekl na blízký trávník. A jako před rokem to někdo vyfotil. Takže jsem se mohl zase jednou cítit jako král fotošopu:


Na afterparty, která se samozřejmě protáhla do brzkých ranních hodin, došlo také k natočení dnešního BONUSU pro otrlé kikoti.

Zdroje audiovizuálního materiálu: Hitmaker Šrája, Klára Pánková, Ondřej Soldán, bratr Hitmakera Šráji, nevím, Tomáš Vojkovský, Matěj Kameník a asi Kuba Grolmus, to nevím jistě.

úterý 21. března 2017

Naši Strahované nám rozumějí!

Upozornění: článek obsahuje materiály, které nejspíše původně nebyly určené ke zveřejnění na tomto blogu. Pokud jste členem skupiny Šmitcový kvartet (Šrája revival), raději nečtěte dál. Hrozí totiž, že byste se poté chtěl svého postu v kapele vzdát.

Pravidelní čtenáři tohoto blogísku asi vědí, že na Fakultu Informačních Technologií a jejich oslavy nemá Šmitcový kvartet zrovna ty nejlepší vzpomínky (pokud nevíte o čem mluvím, zřejmě jste nečetli tento zápissek). FIT párty v kulturní sportovně Radlická měla podle slov Mistra Hanuše rozčarování z minulého koncertu napravit.

Že by se tentokrát mohlo opravdu jednat o lepší párty naznačoval stylový plakát a také slušný počet lidí, nahlášených na facebookové události. Našly se ale i zneklidňující okolnosti.

Například už ta, že koncert se konal v pondělí a W.A. Coast si to nebyl schopný připustit a byl velmi překvapen vždy, když na to přišla řeč.